Paragliding

Paragliding je létání na padákových kluzácích. Přes různé pochybnosti pilotů skutečných letadel je to regulérní cesta do vzduchu a za povětrnostních podmínek, adekvátních pilotnímu umění paraglidistky, jde o sport bezpečný, jako třeba plachtění s větroni nebo létání se sportovními letadly. Paragliding umožňuje létat bezmotorově i motorově na poměrně velké vzdálenosti- desítky, ba i stovky kilometrů. (Dvořák, 2003)

Jedinou podmínkou úspěšného zdolávání mnoha desítek kilometrů je důkladný trénink v termických podmínkách a alespoň nad průměrné znalosti předpovědi počasí a základů termického létání.
Paragliding je jedním z nejrychleji se rozvíjejících sportů v České republice, s neobyčejně velikou základnou. Padákové létání je nejpopulárnějším leteckým sportem a v České republice je nejvyšší počet pilotů a firem, zabývajících se výrobou paraglidingového vybavení, na počet obyvatel.
V posledních desetiletích došlo k obrovskému rozvoji výkonnosti a bezpečnosti v konstrukci padákových kluzáků a tím i k zpřístupnění samotného létání široké veřejnosti. Tento sport je také nejlevnějším způsobem jak se může člověk dostat k létání, což je jeden z hlavních důvodů popularity paraglidingu. Bohužel samotné soutěže v paraglidingu jsou zatím příliš velkým problémem pro TV společnosti a samotný průběh závodů se dá velice těžko sledovat dostupnými prostředky, a tudíž se stává neatraktivní.
Výjimku tvoří akrobatické exhibice, které jsou naopak velice žádané. Paragliding je tady především sport pro samotné soutěžící a jejich uspokojení z podaného výkonu a prožitých zážitků.

Historický vývoj

Touha člověka létat je stará jako lidstvo samo. První dochované zprávy o pokusech vzlétnout pochází už ze středověku, kdy se několik více či méně učených pánů ve snaze o konstrukci prvních létajících strojů doslova vrhalo do vzduchu. Géniové této průkopnické éry létání však měli poměrně krátkou životnost, neboť pokud se nezabili v rámci zalétávání svého prototypu, byli záhy upáleni na hranici za kacířství.
Od doby, kdy Leonardo da Vinci ohromil svou první skicou padáku, uplynulo již pět století a vývoj padáku udělal mohutný krok vpřed. Na přelomu století přicházejí Lilienthal a Blériot, později letecký průmysl, letecká doprava i letecké války. V této době se také začíná využívat padáků zejména jako záchranného prostředku v nouzových situacích, a to především v armádě. Jedná se o kruhové padáky, které svou plochou brzdí účinky gravitace. Do vzduchu se ovšem stále dostávají pouze ti, kteří někam cestují, někomu nebo něčemu slouží, ale zalétat si jen tak pro radost je stále ještě nemožné. Přelomem se stává vynález Francisca Rogalla a jeho trojúhelníkového křídla, ovladatelného pouhou změnou těžiště pilota zavěšeného pod kluzákem, který si okamžitě získává srdce dobrodruhů celého světa. V polovině 60. let přichází Kanaďan Domina Jalbert s nápadem využít profil křídla v konstrukci padáku a v roce 1974 startuje poprvé Američan Dan Poynter s padákem z horského úbočí.
Paragliding v dnešní podobě však začíná svůj rozmach ještě o něco později, a to ve Francii, kde se také v tomto novém sportu konají v roce 1983 první závody.           

(Technické sporty, učební texty FTVS UK)