| Prasoletův rokytnický Dolomiťák |
 |
 |
 |
| Napsal uživatel Vašek |
| Neděle, 18 Duben 2010 00:00 |
Prasoletův Rokytnický Dolomiťák  se konal na bílou sobotu 3.dubna 2010 v Rokytnici nad Jizerou.Oproti původně zamýšlenému termínu, který propršel, nás uvítalo azurové ráno s ideálními podmínkami pro outdoorové sporty. Jiná byla situace v poli soutěžících – Honza s Petrem, v jejichž účast jsem do poslední chvíle doufal měli nakonec jiný program a Bořenka s Broňou měli svých starostí taky dost. Na jejich obhajobu budiž řečeno, že neumí jezdit na lodi a svoji neúčast nám předem oznamovali. My mysleli že si to snad rozmyslí a v zájmu dobré věci se utopí. Na startu se tedy sešli pouze dva drsní závodníci – Marek a Vašek. Původní propozice závodu. Protože se nám samozřejmě nechtělo vstávat, vyrazili jsme až o půl desáté, což způsobilo mírný časový přes ve všech disciplínách.
Konstatovali jsme, že počet dvou závodníků je minimální ale dostačující pro uskutečnění závodu. Úroveň závodu zaručovala nejen účast úřadujícího akademického mistra ČR v přesnosti přistání, ale rovněžúčast bývalého mistra v obřím slalomu.Oba nemáme moc rádi běhámí a tak nedalo Márovi mnoho práce mne ukecat, že v zájmu úspory času začneme náhradní disciplínou za běh – skokem plavmo z terasy boudy HS do hlubočáku. Důkazem mého slabého odporu je video z první disciplíny. Hodnotila se délka skoku a Marek s převahou vyhrál – inu mladý vyskákaný kozlík. 1:0
U druhé disciplíny - lyžování – jsme se rychle shodli na skicrossu ze Dvoraček na červenou sjezdovku. Po startu získal mírný náskok Marek a díky mým jezdeckým chybám v nájezdu na lesní cestu zvanou Romance a na skoku přes první potok ho zvýšil až na asi 20 metrů. Prokázalo se ale, že bojovat je nutno až do samého konce. Protože mi v měknoucím sněhu jely přece jen o trochu líp lyže, těsně před cílem jsem ho nic netušícího dojel, vrazil do něj z boku a na sjezdovku doskočil o pár centimetrů před ním. Jestli byl můj kontaktní zákrok regulérní nevím, určitě byl na hranici, ale rozhodčí nic neříkali a není přece důležité zúčastnit se, ale vyhrát, cena za fair play nikoho nezajímá. 1:1
Paragliding – slet Lysé hory a přistání na cíl jsme kvůli sílícímu větru zařadili po skicrossu a protože na přistávačce u Lip nebyl sníh, letěli jsme bez lyží. Na Lysé foukalo svižně 5 – 8 metrů na komoru, ale bez větších turbulencí. Chvíli jsme v poklidu svahovali nad horní hranicí lesa a Markovi se dokonce na chvíli podařilo ustředit uzoučké bidlo a získat asi 100 metrů výškovou převahu. Ohlásil jsem mu rádiem že jdu na cíl a z dobré výšky zahájil sestup. Vypadalo to nadějně, přistával jsem přímo proti větru a když už jsem natahoval nohy na červený hadr na zemi, jakási bublinka mě začala nadzvedávat. V tu chvíli jsem se projevil jako správný prasolet a serval řízení. Následoval kotoul vzad a zbořený éro mne přitom odtáhlo asi 5 metrů zpátky před cíl. Marek který přistával chvilku po mně z; toho byl tak vedle, že přistál ještě asi o 5 metrů dál od cíle. Sice jsem vyhrál ale za tenhle manévr bych zasloužil nakopat do p.. , bejt o dva metry výš tak jsem teď na vozejčku. 1:2
Sjezd krátkého úseku řeky Jizery za nádražím byl jedinou disciplínou která vyžadovala měření času. Jako správný pako jsem špatně zmáčknul stopky, a tak jsme nakonec čas odečítali podle displeje kamery, což se ale ukázalo jako ideální způsob. Musim neskromně přiznat že na jedinou tuhle disciplínu jsem si věřil a předpoklad jsem potvrdil. Marek nenajel dost vysoko na vlnu a nepodařilo se mu přesurfovat ke druhému břehu, což ho stálo cenných 9 vteřin a můj sen o vítězství se plní. Jen jsme litovali, že nemáme víc času abychom si na peřejce chvíli zablbli a shodli se, že tahle disciplína byla nejpovedenější Konečný výsledek 1:3
a jsem historicky prvník Dolomiťákem Následovala zběsilá jízda zpátky na přistávačku, přespolní běh hlubokým sněhem a blátem z přistávačky u Lip k lanovce na Lysou jsme mimo soutěž nakonec taky absolvovali, k turniketům doběhli v 16.01 a jako poslední vyjeli na Lysou. No a závěrečný večírek na boudě HS za Dvoračkami byl přiměřeně bouřlivý a obešel se bez těžkostí. Dokonce se nám díky Jirkovi Jirmanovi podařilo sehnat kompresor na foukání sudu, který byl hlavní cenou, Jirko ještě jednou díky. Nedělní ráno nás uvítalo sluncem a čerstvým větrem, o létání to dnes nebude ale pěkně jsme si (někteří ) zalyžovali a trochu vyvětrali hlavy. Tak teď už můžu v klidu odejít do důchodu a i když jsem doposud nikdy nic nevyhrál, tohle vše překonává a do smrti se můžu honosit vysněným titulem Dolomiťáka. Mladí kluci budou mít ještě dost příležitostí mě napodobit. Určitě se to nadmíru povedlo, může litovat kdo se nezúčastnil a za rok ve větším počtu. Vašek |
