Letos, stejně jako loni, se nám podařilo účastnit se legendárního
štafetového závodu Red Bull Dolomitenmann. Po loňské zkušenosti, kdy jsme do Rakouského Lienzu, vyrazil pouze já a Bořenka, jsme uskutečnili výpravu o poznání větší. Broňa, Bořenka, Jaroušek, Pavlína Janoušková a Nina Mrklasová, ti všichni se stali na pár dní součástí této nezapomenutelné akce. Ačkoli vše nasvědčovalo tomu, že se bude jednat více o zábavu, nežli o závodění, bylo nakonec všechno úplně jinak. Vraťme se ale na začátek k těm, kteří nesou největší zásluhy za celý tento náš počin.
   Celou akci organizuje dvojice brněnských basebolových matadorů Ruda Drnec a Roman Mráz. Ruda jako nepostradatelný pohodář a optimista na jedné straně a Mrazík jako ten, co neustále hecuje a připomíná závodníkům, proč jsou tady. Ať si říká kdo, chce, co chce, oba na svém nezastupitelném místě. Oproti loňskému ročníku se podařilo našim ředitelům a manažerům v jedné osobě postavit dvě štafety, jednu v kategorii profi, druhou pak v amatérech.

  Protože počasý vypadalo poměrně slibně, vydáváme se s Bořenkou a Broňou, den před závodem, na oficiální trénink. Ačkoli nám organizátoři dopravují nádobíčko na start vrtulníkem a odváží nás minimálně do poloviny cesty terénními auty, brzy zjišťujeme, že samotný výstup na místo předávky od běžců nebude nic jednoduchého. Dlouhé dvě hodiny prudkého stoupání přináší odpověď na otázku, jestli není zbytečné mít na dvě štafety tři piloty. Borek není evidentně v pořádku a začíná se dohadovat s Broňkem, kdo tedy nakonec poletí v amatérské štafetě.
  To bychom ale předbíhali. Když jsme se vyškrábali nahoru, zjišťujeme, že běžecká část paraglidistů je mnohem delší než jsme si představovali. Po předávce čeká paraglidisty asi sto metrů prudkého klesání po suti a šterku. Pro roketničáky se nabízí přirovnání k malé kotelní jámě. Následuje dalších asi osm set metrů běhu do stupňujícího se stoupání až k první startovačce. Na ní (při závodě) čekají organizátoři, kteří musí, kvůli jejímu sklonu, startujícím závodníkům držet vrchlíky. Při zkušebním letu máme to štěstí, že fouká poměrně silný vítr z údolí a bez většího snažení se všichni tři ocitáme ve výšce okolních vrcholků s překrásnými skalními stěnami a strmými srázy.
  Po dlouhém letu na plném speedu se konečně blížíme k místu mezipřistání. To není, díky bohu, ani zdaleka tak těžké jako přistání na předávce kajakářům. Spousta místa a dosednutí proti kopci by neměl být pro nikoho na malém křídle větší problém. Po vzoru zítřejšího závodu balíme padáky pouze do květáků a vydáváme se pomalou chůzí na místo druhého startu. Od toho nás dělí v té chvílí asi kilometr s nepěkným převýšením tří set metrů.

Druhý start je na sjezdovce, kde je spousta místa a poměrně slušný sklon. Jediné co je zde zrádné jsou končetiny a tělesné schránky závodníků, které mají v závodě již ledacos za sebou. Jeden po druhém startujeme, a jakmile to stromy podél sjezdovky dovolí, zatáčíme přímo na fotbalové hřiště v Leisachu. Pak už jen velký uši, plnej speed a co nejpřímějším způsobem na nedaleké přistání. Poslední část je kapitola sama o sobě. Při tréninku nejde o žádné drama, přidáte-li si ale nad tak malou přistávačku, lemovanou ze všech stran vysokými stromy a osvětlením na vysokých sloupech, několik přistávajících závodníků, není to už nic tak jednoduchého. Navíc ještě, spěch, únava a poměrně velké publikum s televizními štáby mnoha známých i neznámých televizí. Zkrátka podmínky jak vyšité na to, udělat nějakej pořádnej kopanec. Všichni tři s přehledem přistáváme.

Poslední co při tréninku lze udělat, je poklusem doběhnout vyznačeným koridorem k místu předávky.  Při balení padáků zjišťujeme nepříjemnou informaci. To co nám má zítra trvat maximálně padesát minut, nám dneska v pohodě zabralo takřka celej den.   Jelikož jsme pěkně vyšťavený, rušíme naslibované tandemy a jdeme odpočívat, nic jinýho už dělat vážně nejde. Kdo nás zná, pochopí, když řeknu, že ani pivo už jsme si nedali. V nejtěžší situaci ten den usíná Broňa, ten až do rána netuší, jestli poletí, nebo bude jen fandit.

Ráno je všechno jasné, Borek letí, z nejhoršího je venku a nejspíš se mu všechno přes noc rozleželo v hlavě. Samotný závod je pak naprosto něco jiného než předcházející trénink. Už od rána je všude znát napětí a nervozita. Počasí je sice nejisté, přesto ale organizátoři rozhodují, že se jde nahoru. Opět dvouhodinové stoupání, funění a pocení. To vše bohužel ještě před zahájením samotného závodu. Úplně zpocení zdoláváme s Bořenkou poslední metry a s úlevou si sedáme na prochladlou skálu. Všechny nahoře čeká nemilé překvapení. Padáky a suché věci na převlečení jsou asi nejspíš stále v Lienzu.
 
Po dlouhých dvaceti minutách v mrholení a jen několika stupních nad nulou konečně přilétá první helikoptéra s našimi věcmi. Někteří mají štěstí a mohou se konečně převléknout, jiní zoufale vytahují alufólie z lékárniček a snaží se jakkoli způsobem zahřát. Zanedlouho přilétá opět helikoptéra se zbylými padáky. Při vykládání ale pilot vrtulníku nečekaně hodí zpátečku a celý svůj náklad vykládá z výšky asi padesáti metrů směrem do údolí, což nečekaně ovlivňuje celý závod. GPS musí mít během závodu každý závodník, kvůli otočným bodům, to se ale ukazuje, díky nepovedenému výsadku, jako nesplnitelný úkol. Je tedy rozhodnuto, že se otočňáky ruší a letí se přímo. Průběh samotného závodu nebudu popisovat, zaprvé si toho člověk tak moc nepamatuje a zadruhé nejde o výkon ale o akci samotnou. Nicméně oba jsme s Bořenkou poměrně dobře zalítli a Broňa se určitě nemůže dočkat, že příští rok poletí taky. Po závodě je, jako každý rok, špagetová párty, kde na závodníky narazíte jen hodně zřídka. Většinou jsou všichni rádi, že si někde můžou v klidu lehnout a vylízat si rány. Podobně to bylo i s námi.

Druhý den spojujeme příjemné s užitečným. Jaroušek s holkama se vydávají na rafty, my poletujem a vozíme tandemy, pak deset minut na sbalení a hurá domu.

Zbývá se už jen omluvit taťuldoj že si s náma nepolítnul, holkám za to že si celou akci museli poradit bez nás a Broňoj za nevděčnou úlohu náhradníka. Myslím ale, že se celá tahle akce vcelku povedla a všichni se budem těšit na příští ročník.

Kompletní výsledky na zde